Peggy o extrémním závodu horských kol Tour Divide 2017

Je nám velkou ctí, že tato neuvěřitelná žena utržila vítězství na kole LAPIERRE PRO RACE 727. Zároveň Peggy věnovala svůj drahocenný čas a odpověděla nám na pár otázek týkajících se závodu.

1. Co Tě vedlo k extrémním závodům?
Touha po dobrodružství. Extrémní závody na dlouhé tratě bez zabezpečení jsou jakýmsi bojem o přežití v přírodě a o lidské vytrvalosti a vůli.

2. Jaká byla Tvá a Adamova příprava na Tour Divide Race 2017?
Kromě fyzické přípravy nás velmi zaměstnávala příprava materiální. I přestože jsem jela Tour Divide podruhé a věděla co mohu očekávat, tak nám přípravy zabraly několik měsíců. Vlastně jsme o vybavení intenzivně přemýšleli už na posledním závodě v Laponsku v únoru. Připravit se svědomitě je obtížné - na každou část vybavení jsou kladeny extrémní nároky a podcenění i malého detailu to celé může velmi ztížit. Teď s odstupem musím říct, že jsem hrdá, jak se nám to povedlo vymyslet. I malá chyba v nastavení posedu, špatný šev na dresu, nevhodně zvolené sedlo či špatné zvolení jiných částí výbavy by se totiž po 22 dnech nonstop na kole změnilo v noční můru.

3. Který úsek z celých 4500 km trasy byl pro Tebe a Adama nejtěžší?
Takových úseků bylo víc, vždy když na mě přišla krize z vyčerpání a k tomu přišel úsek s těžkým terénem, říkala jsem si, že toto je nejhorší místo trati. Vždy ale za pár dní přišlo takové místo znovu a tak jsem si zakázala to říkat. Bylo to hned druhý den v Kanadě, kdy byla pro velké množství sněhu zvolena vyčerpávající objížďka oficiální trasy. Tato objížďka vedla po prudké kamenité cestě, po které teklo ohromné množství vody z tajícího sněhu. Překonat tento úsek nám zabralo celé dopoledne. Když jsem Tour Divide jela před dvěma lety, trvalo mi přesně dva dny, než jsem přejela kanadský úsek a dostala se na americké hranice. Letos bylo počasí tak drsné, že jsme se, i když v lepší fyzické kondici, dostali k hranicím až po skoro třech dnech. Bylo psychicky náročné unést takovou časovou ztrátu, protože jsme samozřejmě chtěli jet rychleji. Nejtěžší je, že se začíná v Kanadě v teplotách okolo nuly a na konci trasy v Novém Mexiku jsou teploty okolo 40°C.

4. Kolik procent Vašeho úspěchu by jsi přisuzovala kvalitnímu vybavení, které jste měli s sebou?
To je těžké posoudit. Nedokážu přesně ohodnotit, jaký podíl má výbava na úspěch. Pokud by totiž nebyla dobře zvolená, mohla by nás na trati úplně zastavit. Nejdůležitější je u takovýchto závodů psychický stav a i na to má samozřejmě vybavení vliv. Kolo je základ a to hlavně jeho servisní příprava před závodem, protože jestliže vás na trati může něco nejvíce zdržet, tak to je právě oprava kola. Byli to ale také skvělé dresy Kalas, převlekové kalhoty s bundou Tilak a spacáky Sir Joseph, co nám během závodu zajišťovaly potřebný komfort…

5. Bez čeho se na takovém závodě neobejdeš? (speciální vychytávky na kolo, oblečení….)
Mé vybavení na závod je co nejvíce minimalizované, takže s sebou nevezu nic navíc a na vše musí být stoporcentní spolehnutí. Jsou to právě malé detaily, které mi mohou zpříjemnit cestu. Správnou volbou komponentů se proto zabývám často několik měsíců a letos se mi to rozhodně vyplatilo. Třeba díky volbě plášťů Continental RaceKing vzadu Continental X-King vpředu jsem neměla jediný defekt. Díky použití časovkářské hrazdy a možnosti změny úchopu řidítek jsem neměla problém s prsty na rukou jako při mém prvním startu.

6. Jaká byla vaše strava během závodu?
Kvůli tomu, že se čas měří i během odpočinku, tak na jídlo moc času není. Naštěstí lze v Americe využívat hojnou síť fastfoodů, v kterých není o kalorie nouze. Nejčastěji tedy vyhrál hamburger nebo rychlé nákupy na benzínových pumpách. Čokoládový muffin, hamburger s hranolky a Cocacolu teď nechci hodně dlouho ani vidět.

7. Který okamžik (kromě projetí cíle samozřejmě) byl pro Tebe nejkrásnější, nejemotivnější, nejsilnější?
Všechno jsem prožívala dvakrát. Jednou v přítomnosti a jednou ve vzpomínkách - bylo to krásné hned několikrát a emotivní takřka stále. Na Tour Divide se mi líbí, jak blízko se člověk dostane k přírodě a ke zvířatům. Když jedete potichu na kole do kopce, máte mnohdy tu čest, že se pár metrů před vámi na cestě vystavuje třeba los nebo medvěd. Vidět zvláště tyto obrovská zvířata jen tak kousek od sebe je pro mě silným a kupodivu i krásným zážitkem.

8. Potkala Vás s Adamem ponorková nemoc?
Nepotkala. Spíše naopak. Opět máme k sobě blíž.

9. Jaké jsou Tvé plány teď po návratu domů? Plánuješ další podobný závod?
Podobných závodů jako Tour Divide je mnoho, a protože jejich popularita roste, vznikají neustále nové. Dá se říct, že dnes je už skoro v každém státě podobný závod. Takže jich samozřejmě pár vyhlídnutých mám a upřímně už teď si na na ně vymýšlím další vychytávky. V rámci nepolevujícího tréninku se aktuálně připravuji jízdou na kole po Praze jako Messenger.